Hemoroidy (řecky Haimorrhoides flebes, alternativní český název je zlatá žíla, případně zkomoleně hemeroid) jsou cévní struktury za řitním otvorem, které napomáhají při kontrole vyprazdňování. Jako onemocnění se projevují při otoku nebo zánětu. Ve svém původním fyziologickém stavu slouží jako polštářovitá výplň skládající se z arteriovenózních kanálků a vazivové tkáně.
Symptomy patologických hemoroidů závisí na jejich typu. Vnitřní hemoroidy se obvykle projevují bezbolestným krvácením z konečníku, zatímco vnější hemoroidy mohou být doprovázeny několika symptomy a v případě trombózy i značnou bolestí a otokem v oblasti konečníku. Mnoho lidí nesprávně označuje za „hemoroidy“ jakýkoli symptom v análně-rektální oblasti a nepřipouští si možné závažné příčiny těchto symptomů. Ačkoli přesná příčina hemoroidů zůstává neznámá, má se za to, že důležitou roli v jejich rozvoji hraje řada faktorů, které zvyšují nitrobřišní tlak, zejména pak zácpa.
Počáteční léčba mírných až středních projevů onemocnění sestává z navýšení příjmu vlákniny ve stravě, ústně přijímaných tekutin pro udržení hydratace, užívání léků typu NSAID pro zmírnění bolesti a odpočinku. Pokud jsou symptomy závažné nebo pokud nereagují na konzervativní léčbu, lze uplatnit řadu drobných zákroků. K chirurgickému zásahu se přistupuje až u osob, jejichž stav se nezlepšuje ani po těchto opatřeních. Problémy s hemoroidy mohou v určitém okamžiku života potkat až polovinu všech lidí. Výsledky léčby jsou obvykle dobré.
Hemoroidy jsou přirozeně se vyskytující anatomické struktury, jsou běžnou a fyziologickou součástí anu. Jako žilní pleteň se nacházejí v submukóze na obou koncích řitního kanálu, při vnitřním ústí jako vnitřní hemoroidy, při zevním ústí jako zevní hemoroidy, mezi oběma pleteněmi bývají vytvořeny hemoroidy intermediální.
Funkčně jsou hemoroidy jakési cévní hydraulické polštáře, které se podílejí na kvalitní kontinenci jemným utěsněním anu a doplňují tak funkci análního svěrače. Přibližně z 15–20 % se podílejí na udržení klidového tonu análního kanálu.
Hemoroidy jsou laiky nesprávně považovány za patologickou jednotku, chorobou se však stávají tehdy, když dojde působením různých faktorů k jejich zvětšení s typickými symptomy. Pro všechny tyto afekce je vhodnější užívat termín „hemoroidální nemoc“ . Odhaduje se, že přibližně 50% populace má nejméně jedenkrát za život obtíže způsobené symptomatickými hemoroidy (3). Muži bývají postiženi častěji než ženy. Hemoroidální nemocí jsou nejčastěji postiženi lidé ve věku mezi 45 až 65 lety, naopak hemoroidální onemocnění u adolescentů je neobvyklé. Příčiny vzniku hemoroidálni nemocí nejsou přesně známy a jsou předmětem diskuzí. Hlavní teorií o patofyziologii hemoroidální nemoci je abnormální dilatace hemoroidálních pletení následkem ochabování podpůrné svalové a fibroelastické tkáně análního kanálu, trvale vysoký tonus análního svěrače a blokáda odtoku venózní krve.
Existuje však pravděpodobně i hereditární či familiární predispozice, kdy je výskyt onemocnění vyšší než u jedinců bez rodinné zátěže.
K dalším faktorům přispívajícím ke vzniku HN řadíme nevhodné defekační návyky (dlouhé vysedávání na toaletě), poruchu vyprazdňování stolice (zácpa, průjem), některé sportovní aktivity (jízda na kole, na koni), životní styl (sedavý způsob života) a výživu.
Zejména potrava s nízkým obsahem vlákniny podporuje zácpu a přispívá tak k obtížné defekaci. Jistý vliv na vznik HN má i zvýšený nitrobřišní tlak při opakovaném těhotenství (2). V rámci vyšet- ření by se nemělo zapomínat, že HN se může rozvinout i sekundárně, především na pod- kladě nádorového onemocnění (kolorektální karcinom) a portální hypertenze (4).
Vedoucím symptomem onemocnění vnitřních hemoroidů je krvácení, které je nebolestivé a objevuje se na konci stolice a na toaletním papíru. Krev je jasně červené barvy. Krvácení z hemoroidů může mít různou intenzitu. Anémie je vzácným důsledkem masivního a opakovaného krvácení. Bolest je projevem vzniku komplikace v podobě trombózy. Často je přítomen bolestivý tlak v konečníku, který se vystupňuje při defekaci. Dalšími příznaky zvětšených hemoroidů jsou svědění nebo pálení konečníku, které se často vyskytuje též u análních fissur, a projevy částečné inkontinence (hlenový výtok, špinění) (5). K určení rozsahu postižení a rozhodnutí o způsobu léčby se běžně užívá čtyřstupňová klasifikace. Stupeň I se projevuje krvácením a není přítomen prolaps hemoroidů, hemoroidy s prolapsem při defekaci, které se spontánně reponují zpět, řadíme pod stupeň II. Hemoroidy III. stupně se vyznačují také prolapsem při defekaci, ale musí být zatlačeny zpět manuálně. Trvale vyhřezlé hemoroidy, které jsou často komplikovány zánětem a trombózou řadíme do stupně IV (tří- dění dle Golighera 1984). Onemocnění zevních hemoroidálních pletení téměř nikdy nezpůso- buje krvácení. Jsou však výrazně náchylnější ke vzniku trombózy, která se projevuje jejich bolestivým zvětšením (5). Bolest je většinou stálá, intenzivní a nevázaná na defekaci. S bolestí se současně objeví zduření okraje konečníku (6). Terapie HN je závislá na dominujícím symptomu, na délce trvání obtíží, na velikosti a lokalizaci hemoroidů a na efektivitě předcházející terapie (7). Zahrnuje dietní a režimová opatření, léčbu medikamentózní a instrumentální. U pacientů s objemnými hemoroidy nebo u nemocných nereagujících na konzervativní a instrumen- tální léčbu je indikována chirurgická léčba (5). Režimová a dietní opatření by měla být dopo- ručena každému pacientovi ve všech stadiích onemocnění. Zahrnují pečlivou anální hygienu, zvýšený příjem vlákniny a tekutin, péče o pra- videlnou a měkkou stolici. Vhodné je omezit konzumaci alkoholu, kávy, černého čaje a ko- řeněných jídel. Vhodná je i přiměřená fyzická aktivita, zejména plavání a turistika (2). Naopak cyklistika vhodná není. Konzervativní terapie (KT) by měla být dlouhodobá a komplexní, je vhod- ná u HN I. a II. stupně, zvláště při komplikacích